2.únorové číslo časopis koňský svět
2.únorové číslo časopis koňský svět
1.část
Něco plemenu Andaluský kůň
Původ:
Andaluský kůň se vyvíjel v oblasti ovlivněné po nejdelší dobu maurskou kulturou. Jeho předky byli zřejmě arabští a berberští koně, dovezení ze severní Afriky a primitivní plemeno sorria, které tehdy bylo původním plemenem na pyrenejském poloostrově. Andalusan má více z povahy berberů a je to kůň všestranný, vhodný do zápřeže i pod sedlo. Po dlouhou dobu se tento kůň choval čistokrevně, teprve v poslední době došlo k přikřížení anglických plnokrevníků a jiných plemen. Nejčistší formou andalusana je kartuziánský kůň, chovaný ve španělském klášteře Jerez de la Frontera. Tito koně jsou drobnější a štíhlejší naž průměrný andalusan, ale podílejí se na všech význačných liniích dnešních andaluských koní. Vrcholu dosáhl klášterní chov v 17. a 18. století.
Stavba těla:
Má bohatou hřívu a ohon, které se upravují jen minimálně. Vyznačuje se lehkým klabonosem, mandlovýma očima a úhlednýma ušima. Jeho důležitým znakem je silný, lehce klenutý krk, s výrazným hřebenem, zejména u hřebců, mohutnými plecemi a silným hřbetem. Typický je také nízko nasazený ocas. Hlavním znamením je však okázalý vysoký chod.
Charakteristické vlastnosti:
Andaluský kůň je všestranný, ovladatelný, s příjemnou povahou a impozantním vzhledem. Plemeno nevyniká rychlým cvalem, ale je neobyčejně poddané a živé.
Temperament:
Andaluští koně mají opravdu příjemnou povahu. Jsou poddajní, živí a velmi dobromyslní a učenliví. Přitom mají dostatečnou ohnivost a odvahu. Díky horkému a suchému prostředí, kde se toto plemeno vyvíjelo, je zdravé, odolné, s neobyčejně tvrdými kopyty a poměrně skromné na výběr potravy. Andalusan má dostatečnou inteligenci, aby zvládl náročné úkoly a dost síly, aby je perfektně realizoval. Je opravdu všestanný a rád se učí. Pokud trvale žije s jedním člověkem, vytváří se k němu až překvapivě vřelý vztah.
K čemu se využívá?
Andaluský kůň je univerzální pracovník, ne příliš rychlý, ale zato vytrvalý, houževnatý a obratný. Dlouho se používal i k tahu pro reprezentační účely, protože jeho vysoká akce je neobyčejně působivá. Dodnes ostatně tahá královské kočáry. Ve Španělsku se tito koně používají v aréně při býčích zápasech, ale osvědčují se také ve vysoké škole, ačkoliv jejich vysoká akce není v moderních drezurních soutěžích příliš oceňována. Tito koně sklízejí i nejvyšší ocenění při vozatajských soutěžích. Osvědčují se však i v těžších podmínkách, například španělská jízdní policie v Madridu i v jiných městech používá andalusany. Andalusan se stal také podkladem k vytvoření dalších plemen, protože svému potomstvu předává velmi užitečné vlastnosti.
Jak je vysoký?
Andaluský kůň měří v kohoutku nejvýše 157 cm.
Odkud pochází?
Chov andaluských koní se soustředil do provincie Andalusie v jižním Španělsku, a zejména kolem města Jerez de la Frontera, kde se nejčistší typy chovaly v kartuziánském klášterním hřebčíně.
Něco o plemenu Český a slovenský teplokrevník
Původ:
Všichni teplokrevníci původem z bývalého Československa jsou plemena vzniklá v době Rakousko-Uherska. Na vyšlechtění českého teplokrevníka má lví podíl hřebčín v Kladrubech (viz. kladrubský kůň) a v Hostouni. Moravský teplokrevník se choval na Moravě už v minulém století, ale po r. 1950 byl křížen s českým teplokrevníkem. Pozitivní vliv na utváření moravského teplokrevného chovu měl hřebčín v Pohořelicích. Slovenský teplokrevník z Topoľčianek je založen hlavně na plemenech Nonius, Shagya, Gidran a Furioso. Všichni teplokrevní koně patřili k všestranně výkonnostním typům. Ve východní části země se choval také hucul.
Stavba těla:
Krk je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Hlava je ušlechtilá. Trup je mohutně stavěný, široký rovný hřbet je delší, hrudník je dostatečně hluboký. Osvalení bérce je mohutné, je v souladu s celkovým dojmem, jímž působí poněkud robustní trup. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkná, ale někdy se zdají trochu malá v poměru k velmi statnému tělu.
Charakteristické rysy:
Český a slovenský teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.
Temperament:
Má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý.
Jak je vysoký?
Výška se pohybuje mezi 163 - 168 cm.
K čemu se využívá?
Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.
Odkud pocházejí?
Český teplokrevník pochází z Kladrub, slovenský z Topoľčianek.
Něco o Fríském koni
Koňské vtipy 1) Potkají se dva kolegové: "Už jsi to slyšel? V cirkusu jezdí na koni úplně nahá slečna!" "Tak to se musím jít podívat! Koně jsem neviděl ani nepamatuju!" 2) Kovboj vlítne do saloonu a zařve: "Kdo mi ukrad koně?! Ať se okamžitě přizná, nebo udělám to, co udělal můj strýc před padesáti lety!" 3)Přijde vedoucí cirkusu do hospody a vidí koně, jak si zavolá číšníka. Objedná si sklenku a ještě jednu a zapálí si doutník. Ohromený cirkusák jde k němu, aby šel s ním do cirkusu a že mu dá peněz, o kterých se mu ani ve snu nezdálo. „No dobře,“ odpoví kůň. „Ale jsem zvědav k čemu vám bude v cirkuse programátor. Koňácký slovník na písmeno A Letmý start pomocí auta, využívá se v klusáckých dostizích 
Původ:
Tradiční oblastí chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoliv nebyli chováni na rozsáhlém území, jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský poník a spolu s chladnokrevným shire těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".
Stavba těla:
Hlava je dlouhá s inteligentní výrazem, uši krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon, oces je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a velké klouby. Krátké zadní nohy vynikají silou.
Charakteristické rysy:
Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách. Hříva, ocas a rousy jsou husté a bujné. Kopyta jsou nižší. Je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici.
Temperament:
Frís je velice ochotný, pohyblivý a temperamentní. Má velice veselou a milou povahu. To vše z něho dělá zvíře k pomilování.
Jak je vysoký?
Dnešní fríský kůň je vždy vraník a v kohoutku měří v průměru 152 cm.
K čemu se využívá?
Frís se využívá k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň pro show. Dávno už minuly doby, kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví. Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži. Od roku 1986 zajišťuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse, významného obchodního domu v Londýně.
Odkud pochází?
Frís pochází ze severního pobřeží Holandska. 
Chvíli je ticho a potom pomalu jeden zvedá ruku : "Sorry, máš ho za rohem." Po chvíli se kovboje ostatní bojácně ptají, co že to udělal jeho strýc. Kovboj jim odpoví: "Šel domů pěšky!!
