To jsou základní vlastnosti zvírete, které už po tisíciletí doprovází cloveka dejinami, kone. Konskou sílu a rychlost dávno nahradily stroje, presto si mnozí z nás život bez koní nedovedou predstavit. Zmenilo se jejich využití, ale silný citový vztah lidí ke koním pretrvává. Proc? Co je to vlastne za zvíre? A odkud prišlo?
To jsou základní vlastnosti zvírete, které už po tisíciletí doprovází cloveka dejinami, kone. Konskou sílu a rychlost dávno nahradily stroje, presto si mnozí z nás život bez koní nedovedou predstavit. Zmenilo se jejich využití, ale silný citový vztah lidí ke koním pretrvává. Proc? Co je to vlastne za zvíre? A odkud prišlo?

Rychlost

Jak se menilo prostredí, muselo se puvodne pralesní zvíre prizpusobovat novým podmínkám. Ve stepi je pro bezbranného býložravce duležitý rozhled a rychlost nutná k úteku pred nepráteli. Kun se temto požadavkum dokonale prizpusobil. "Povyrostl", prodloužily se mu koncetiny a kontakt s tvrdou stepní pudou se omezil na špicku prostredního prstu chránenou pevným rohovinovým pouzdrem - kopytem. Konské plíce fungují v trysku jako dokonalé mechy - pri pohybu hrudníku se stlacují a roztahují a zásobují tak krevní obeh a tím i svaly dostatecným množstvím kyslíku. Kun díky tomu vydrží bežet tryskem po znacne dlouhou dobu.

Síla

Ve starovekých kulturách kun nesloužil jako jezdecké zvíre, lidé využívali jeho vytrvalosti a síly predevším v záprahu. Zpocátku byl jeho chov výsadou šlechty, která jej zaprahala do lehkých loveckých, prípadne závodních vozíku, ale netrvalo dlouho a z koní se stala hlavní a široce využívaná pracovní síla. Kone trpelive táhli bojové vozy a dela na polích válecných, stejne jako pluhy v dobách míru. Jejich síla a vytrvalost pomáhala lidem vlastne ješte donedávna, to kone táhli kocáry ci dostavníky s cestujícími, byli zapraháni do prvních "vlakových" a "tramvajových" souprav. Krome orby mleli obilí, cerpali vodu, pracovali dokonce i v dolech ci rozváželi zboží. Dodnes jsou nepostradatelní v lesích na místech, kam se nedostane težká technika; a nekdy i tam, kam se dostane, nebot stahování dreva konmi je vuci lesu mnohem šetrnejší než traktory a ruznými mohutnými tahaci.

Elegance

Pohled na cválající kone uchvacoval lidi už v dobách, kdy pro ne predstavoval jen lovné zvíre - korist. Dokazují to tisíce let staré sošky, rezby z kostí ci malby na stenách jeskyní, na nichž dávní umelci s udivující presností ztvárnili krásu a eleganci koní. I poté, co kun zdomácnel, býval castým námetem nejruznejších umeleckých del. A neprestal jím být dodnes - žádné jiné domácí zvíre se neteší takové pozornosti malíru, socharu, fotografu a dalších umelcu jako kun. Ostatne, co jiného než krása konského pohybu pritahuje na celém svete tisíce diváku na konské dostihy... I vlastní zdomácnení kone znásobilo jeho puvab - puvodní divoký kun mel pomerne robustní stavbu tela, mohutnou težkou hlavu, kratší, ale silné koncetiny. Nejnápadnejším znakem, jímž se však odlišuje divoký kun od kone zdomácnelého, je hríva. Ti praví divocí kone ji mají krátkou, stojatou. Pohled na štíhlé a lehkonohé cválající divoké kone s dlouhou vlající hrívou je tedy nemožný. Presneji receno možný, ale nikdy nejde o pravé divoké kone, nýbrž o zdivocelé kone domácí.